Večer (sepsala Béra)
Doznělo poslední "dobrou noc". Všichni šli spát. Jenom čtyři postavy potichu odcházejí.Pomalu se snáší tma. Na cestě jsou slyšet jenom kroky. Je ticho.
Po chvíli někdo promluví: "Jsem ráda,že jsem tady. "Pak je zase ticho .Uplyne dlouhá doba než postavy začnou mluvit. Kdo to je? Kdo chodí večer po lesní silnici, zahalený v plášti a ponořený do vlastních myšlenek? Jsou jenom čtyři, někdo jim schází... Teď už se zdá, že se jenom mluví, chtějí si najednou všechno říct. Zastaví se, u Dubu si sednou. Mluví o běžných věcech, které sem snad ani nepatří, ale které se v téhle společnosti stávají jiné. Už je úplná tma.
Vrací se."Hele,tamhle je hvězda!" "Budeme opravdu spát pod hvězdama, Ona nám je přivolala.
"Leží,koukaji na nebe a přemýšlí...
Dobrou noc!
Jenom krátké vysvětlení: tohle bylo napsáno jako smska pro tu "pátou", která nám do Krasu přála "noc pod hvězdama". Proto se omlouvám, jestli tam chybí nějaká mezera nebo diakritika.
(A ještě motto pro zasvěcené: ať už se to nikdy neopakuje...)
