Ve jménu [hahahaha] Heimdall (není nad to konečně si zjistit, jak se so vlastně píše)
Večer, všude je tma. Jdu si čistit zuby nebo něco podobnýho. Najednou se začne ozývat hudba, při které tuhne krev v žilách. Všichni kolem zkamení, vyměňují si tázavé pohledy... A vtom ke mně přiběhne udýchaná Ďalka se slovy "Marko, Vendolové! Já se bojim!"
Venku hustě prší. A vevnitř - v jednom teepee - taky, jsou otevřený chlopně. Pod nima se tyčí jedna z nejkomplikovanějších prostorových konstrukcí, co jsem kdy viděla. Úplně nahoře je jehla, kousek pod ní Béra, která se drží tyčí a sedí Hráše na ramenou, a dole spousta dalších lidí, kteří drží Béru, Hrášu i sebe navzájem. Všichni se smějou a zdržuje je od večeře jediné poslání - zašít chlopeň.
Plošina!!!
Čikala s Harley šly pro vodu. Začalo se stmívat a oni neměli baterku. Tak jsem si vzala svojí a šla jim naproti. Ale chyba lávky... protože jsem nebyla na posledním vejletě, nevěděla jsem, že pro vodu se jezdí po poli. K lávce k Alexandrovi to bylo ještě dobrý. Jenomže za ní jsou pokácený stromy - kvůli těm se tam právě nedalo jezdit - "no co, tak to nějak přelezly..." Větší problém nastal, když jsem došla k cestě, která byla kompletně zatarasená hromadou větví. Tak jsem zahnula do lesa. Nevěřili byste, jak moc jinak ten les v noci vypadá... Po nějaké době, co jsem se motala, absolutně dezorientovaná, po důvěrně známym lese, jsem konečně našla správnou cestu, došla k Alexandrovi - a jak se dalo předpokládat, Harley s Čikalou tam už dávno nebyly. Tak jsem se vydala na cestu zpátky... A uslyšela jsem, že na mně někdo volá - byla to Červajs se Žvyžlou, který mě šly hledat.
"To jsme my, hasiči, jdem hasit..." "... na betonu, který znamená beton..." "... buď svůůj vůůz..."
"To v mém světě by v knížkách byly samé obrázky" "V tvém světě? To je blbost, Curly" (správně to má být "to je nesmysl, Alenko" - piktí nácvik na Veselý táborák, Alenka v Říši Divů)
Marka