Bodláci - historie

Novinky Oddíl Oddíl živě Plácostroj Kontakty Mapa webu

Bodláci Oddíl - info Historie

Od roku 1943

Na jaře 1943 utvořilo několik děvčat pod vedením Hanky Štěpánkové 8. skupinu KČT, zvanou Šipky. Po prázdninách se již nesešly. Několik z nich se pod vedením Áji - Olgy Pucholtové sešlo dne 5.12.1943 a vytvořilo pod vedením Áji - Olgy Pucholtové novou 11. skupinu KČT jménem Skřivánci. V červenci 1944 děvčata uskutečnila první letní tábor na Jizeře. Na podzim objevily TVO (Tábořiště vyhaslého ohně). Konec II. světové války byl vykoupen životem jedné členky oddílu a to patnáctileté rádkyně Tondy - Máši Lafkové, která byla zastřelena nacisty 7. 5. 1945 při vyvěšování československé vlajky. Po obnovení Junáka vstoupil oddíl do této organizace a rozrostl se. "Jedenáctka" měla čtyři družiny, a to: Vlaštovky, Střízlíky, Racky a Slavíky. Začátkem roku 1946 oddíl zmenšil počet družin na tři a změnil názvy družin na družiny: Šípků, Bodláků a Vlčích máků. V dubnu se družiny Šípků a Bodláků spojily do jedné družiny s názvem Bodláci a na podzim přibyla další družina Pampelišek.

Na konci roku 1947 se oddíl rozdělil na dva oddíly, které vytvořily středisko Skřivánci (vedoucí střediska byla Ája a zástupce Káj). 11. oddíl , který vznikl z dřívější družiny Bodláků, nadále vedl Šed a oddíl se nazýval Bodláci. Druhý oddíl s číslem 117. vytvořily dřívější družiny Vlčích máků a Pampelišek pod vedením Tarky.

Koncem roku 1948 byla zrušena skautská organizace. V květnu 1949 byl povolen Junák pod ČSM, ale 31. 12 1949 byl definitivně komunistickým režimem rozpuštěn. Tehdy skončila i oficiální činnost "Jedenáctky". Pokračování v činnosti bylo značně nebezpečné pronásledováním komunistického režimu. Proto se vybralo 12 děvčat (jádro oddílu), které v činnosti velmi opatrně pokračovaly. Byly rozdělené na dvě hlídky - žlutou a fialovou.

V padesátých letech se politická situace v naší zemi zhoršovala jakákoliv činnost byla tvrdě pronásledována. A tak se oddíl opět proměnil. Zůstala skupinka pěti děvčat: Šed, Orlík, Čejka, Střízlík, Muskwa, které se rozhodly nést pochodeň ještě do dalších let. Jim patří poděkování, že "ducha Jedenáctky" dovedly až do roku 1968.

V roce 1968 bylo v Praze 6 obnoveno skautské středisko Jiskra po vedením Mindy - Miluše Hrůšové. V červnu vznikl v rámci tohoto střediska oddíl, který měl mít číslo 7. s vedoucí Alenou Skřivánkovou. Tato vedoucí po prázdninách odešla a tak se opuštěných dětí a vedení oddílu, který v podstatě ani nezahájil činnost ujala Šed. Oddíl změnil své číslo na 11. a navázal na tradici staré Jedenáctky. V té době se skládal z družiny skautek - Kamzíci a družiny světlušek - Veverky. V zimě se družina Kamzíků rozdělila na dvě družiny: Amazonky a Racky. Na letním táboře v Odlezlech u Manětína (1969) vznikla nová družina Vlaštovek (z odrostlých Veverek).

V roce 1970 byl rozpuštěn Junák. Náčelník Junáka pan Plajner se v této době obrátil dopisem na vedoucí, aby oddíly nerozpouštěli. Všechny oddíly v našem středisku se rozhodly pokračovat v činnosti, a tak celé středisko vstoupilo v září 1970 do Pionýrské organizace SSM a vytvořilo 35. pionýrskou skupinu Jiskra v místě bydliště. Vedení "Jedenáctky" se řídilo heslem: "Stan se dá postavit buď špatně nebo dobře, a tak i s dětmi se dá pracovat jenom dobře nebo špatně" a protože pionýrské stanovy umožňovaly pro oddíly se zaměřením (např. turistika) vytváření vlastní činnosti, oddíl se rozhodl využít beze zbytku všechny možnosti k zachování původní činnosti. Oddílu zůstal název "Bodláci", byla oprášena a doplněna původní oddílová symbolika. Toto vše ve snaze, aby se z našeho oddílu nestal obyčejný pionýrský oddíl.

V letech 1968 a 1969 vedl oddíl Šed s Eskou, a po té, po emigraci Esky do Anglie, až do konce roku 1975 Šed s Čejkou.

Od roku 1975 je hlavní vedoucí oddílu Nancy. Oddíl nevede sama, ale vždy s kolektivem vedoucích. Bez práce a nadšení těchto vedoucích by oddíl neměl stále bohatý program a v čase se s dobou proměňoval a přizpůsoboval potřebám nových generací dětí..... V současné době s Bérou, Fíjou, DCD (Badland) a Hrášou.

Poděkování patří všem vedoucím, které prošly oddílem a vždy zanechaly v oddíle část sebe a pokaždé oddíl o něco obohatily a posunuly dál. Za všechny jmenujeme: Morče, Baki, Čápa, Alíka, Maugli, Nianu, Čiperu, Klíště, Bony, Vážku, Lindu, Lvíče, Laskonku, Hajáska..... . Zvláštní poděkování patří vedoucím, které v oddíle pracovaly v letech 1972 až 1989.

Skřivánci

Založeno: 5.prosince 1943

Začalo nás deset.

Seznam schůzí a výletů od 5. 12. do 31. 12. připojen
Od 25. 6. 1944 výlet na Žebrák a Točník - podrobnosti viz : Deník Šeda - T. Pucholtové
Od 21. 5. 1945 do 4. 12. 1946 viz 2. díl kroniky
(Pozn. : 1. díl od počátku ztracen. Dne 23. května byl půjčen některé vedoucí buď z Hradce Králové nebo z Bydžova)

Jak jsme pracovaly:
Dle návodu bratří - skautů - tehdy vedoucích Odboru KCT a dle eventuelních skautských příruček - pouze starý Junák.

Znalosti se zkoušely:
Nováčkovskou zkouškou, zkouškou dobrého člena a pak zkouškou vzorného člena.

Nováčkovská zkouška v KČT:
  1. Vlajka, vyvěšení a zdravení.
  2. 13 pravidel správného děvčete.
  3. Foglar a jeho knihy (ze skautského života ).
  4. Deník a zápisník.
  5. Zařízení a organizace KČT
  6. Nejzákladnější pravidla (o táboření, stanech a ohništích).
  7. Značkování.
  8. Nádraží elektriky.
  9. Krabička záchrany.
  10. Důležité telefony, adresy i vedoucí.
  11. Uzly.
  12. Poštovní tiskopisy.
  13. Morseova abeceda.
  14. 25 dřepů, 30krát přeskočit švihadlo, sebrat sedm kamenů vzdálených od sebe 1,5 metru za 50 vteřin.

Jak je zřejmé, je tato "nováčkovská" o něco těžší než skautská dnes. Je však zřejmě přejata z předválečné Stezky. Poněkud obměněna. Postupovali jsme dosti pomalu - jednotlivé body se těžko sháněly. Jako celek jsme ji dokončily - tj., že všechny všechno bezvadně ovládaly počátkem března 1945.

Tento "program" byl doplněn hrami, zpěvem, výstupy. Řada výletů do bližšího i vzdálenějšího okolí ukazuje zřetelně naši snahu, co nejvíce vidět a poznat (viz četné hrady, zámky...). Lovily jsme bobříky dle Foglara.

Zkouška dobrého člena:
  1. Mít vlastní totem.
  2. 3 hodiny slepoty.
  3. Ovládat Kimovu a Setonovu hru.
  4. Naučit děvčata píseň, umět 5 národních a 5 pochodových písní.
  5. První pomoc.
  6. Organizace KČT.
  7. Jízdní řád.
  8. Zabalit tornu na vícedenní výlet.
  9. Znát 50 rostlin.
  10. Typy ohnišť, zapálit oheň jednou sirkou.
  11. Šití.
  12. Znalost Prahy.
  13. Pořadové cvičení.
  14. Jízda na kole.
  15. Chodit po kládě.
  16. Hodit 80 kamenů do čtverce (ze 100)
Tuto zkoušku udělaly některé z nás asi ze 2/3 jiné jen polovinu. Pak jsme přešly na "nováčkovskou" skautskou a první stupeň.

Kroj:
Oblékaly jsme se jednotně. Modré košile se žlutým šátkem a červenou šňůrkou na píšťale ("lid" měl šedou) a modrá skládaná sukně. Na rukávě jsme nosily odznak KČT červený a "erbík" - odznak skupiny, později číslo.

Píseň Skřivánků:
  1. Skřivánci se zpěvem do světa vyleťte,
    /: od jihu k severu naši vlast poznejte, hujaja, hujaja :/.
  2. Skřivánci zpívejte, zpívejte vesele,
    /: před slunce východem vyskočte z postele :/.
  3. Pilně a poctivě celý den pracujte,
    /: zdraví a sílu v práci ukazujte :/.
  4. V neděli půjdete na výlet do lesa,
    /: nad vámi modré se rozklenou nebesa :/.
  5. Zpívejte při hrách a zpívejte při práci
    /: písní den vítejte, pějte až do noci :/.
Zpívá se už i nápěv.

Pokřik:
Skřivánci do šiku, povinnost konejte.
V práci a ve zpěvu se předstihnout nedejte.
Jedenáctko napni síly, věř vždy sobě v těžké chvíli,
Dobré srdce statečnost, ze všech nejlepší je ctnost.
Jedenáctko vpřed! Jedenáctko vpřed!

Heslo naší skupiny:
"Grady" - viz zájem o hrady a zámky.

Body:
Jednotlivé výkony se bodovaly. Koncem měsíce a roku se dávaly "diplomky" - červený - 1. místo, zelený - 2. místo, žlutý - 3. místo a modrý za 4. místo.

OSLAVY 50.VÝROČÍ

Oslavám 50.výročí založení oddílu předcházely půlroční přípravné práce, spojené jednak s vydáním a rozmnožením Almanachu o více než 50ti stranách (obsahujících historii oddílu od jeho založení v r. 1943 až do r.1993, včetně fotografií, vzpomínek, zážitků, výpisků z kronik), jednak se zajištěním setkání všech oddílových generací. Pátrání po nových adresách a jménech bylo občas vskutku detektivní, poněvadž jsme si pamatovaly členky podle oddílových přezdívek, nanejvýš podle příjmení za svobodna. Přesto se nám podařilo rozeslat asi 150 dopisů, které většinou našly své adresáty.

Dále jsme musely setkání zajistit tak, aby se konalo v přírodě, ale pro případ nepříznivého počasí, abychom měly střechu nad hlavou. Po delších úvahách jsme se rozhodly uskutečnit dvě setkání: první 29.5.93 v okolí Prahy, druhé o víkendu 24.-25.7.93 na letním táboře oddílu v okolí Červené Lhoty.

Pro první setkání byly zvoleny dvě trasy: a) celodenní z Výhled přes Kozí hřbety a Tichým údolím k zahradní restauraci Maxmiliánka v Roztokách, b) polodenní určenou pro maminky s malými dětmi apod. od školy v Suchdole Roztockým hájem k Maxmiliánce. Sraz všech účastníků byl pak ve 14 hod.v restauraci Maxmiliánka.

I sv.Petr si dal záležet. Celý den svítilo slunce, bylo hezky a teplo. Takže naše obavy, že mizerné počasí všechno zkazí, byly naštěstí zbytečné. Většina účastníků (k naší velké radosti) volila celodenní trasu. Sraz jsme měly v 9.30 hod. na konečné autobusu na Výhledech. Chvíli nám trvalo než jsme se vzájemně opět poznaly. Není jednoduché určit "Kdo je kdo" třeba po 40 letech. Samozřejmě, jako první bylo na pořadu vyptávání, povídání a fotografování. Měly jsme radost, že přišla i velká skupina dětí z dnešního oddílu. Takže po prvních "Jsi to ty?;" No, to jsem přece já!", "Ale tebe bych poznala - nepoznala!" atd. jsme všechny vyrazily ke Kozím Hřbetům. První zastávka "svačinová" byla na začátku skal. Vzpomínaly jsme, jak dávno je to, co do těchto míst oddíl podnikal své výpravy. Kozí hřbety se nám podařilo překonat, i když jsme zjistily, že jsou dost zarostlé a dětské kočárky, které jsme měly s sebou, se občas musely přenášet. Prim držela Lilka, která měla hluboký kočár s tříměsíčním kojencem. Všechno jsme však hravě zvládly za stálého povídání a smíchu.

Další zastávka byla na louce, kde končí Kozí Hřbety a začíná Tiché údolí. Zahrály jsme si několik her a soutěží i s mladou generací. Pak jsme se sesedly do velkého kruhu kolem vyhaslého táborového ohně a každá z nás řekla svou přezdívku, kdy chodila do oddílu, příp. nějakou nezapomenutelnou událost. Povídání bylo mnoho a tak jsme potom už musely pospíchat Tichým údolím, abychom dorazily do Mamiliánky bez velkého zpoždění. Po cestě jsme potkaly Nancy, která je vedoucí dětského oddílu a šla nám již vstříc.

V restauraci jsme měly rezervovány stoly v ,jídelně, aby si účastníci mohli dát občerstvení. Při tom byli všichni krátce seznámeni s historií oddílu v uplynulých 50 letech, s činností dnešního dětského oddílu Bodláků i s činností oldskautského oddílu.

Od stolu ke stolu kolovaly staré kroniky, fotografie, Almanach. Poněvadž počasí bylo pěkné, přestěhovaly jsme se odpoledne na lavice v zahradě u restaurace a tam za doprovodu kytar jsme si všechny zazpívaly řadu starých oddílových písniček. Při tom pokračovalo prohlížení kronik a povídání.

Později s pokračujícím odpolednem jsme se začaly pomalu rozcházet. Každý podle svých časových možností. A tak skončil jeden hezký den, na který jistě žádná z nás nezapomene. Vždyť duch opravdového přátelství, který byl vždy oddílovým duchem v kterékoliv oddílové generaci v uplynulých 50 letech, nás všechny spojoval i v tento památný den.

OSLAVY 60.VÝROČÍ

V letošním roce oslavujeme 60. výročí založení našeho oddílu, který pokračuje ve své činnosti a tak navazuje na svou turistickou a skautskou historii. K tomuto výročí se uskutečnila dvě setkání.

První setkání proběhlo v Praze 12.04.2003 jako setkání všech oddílových generací. Sešli jsme se v devět hodin před klubovnou odkud jsme odjeli na konečnou stanici tramvaje č.26 v Šárce. Zde nás již čekalo další množství dřívějších členek. Původní plán jít po červené turistické značce na Jenerálku a Hanspaulku jsme museli změnit, protože mladší oddílová generace přišla i se svými kojeňátky (doslova), batolátky a malými děťátky v kočárcích a v různých sedačkách. Děťátka měla s sebou také tříkolky, koloběžky atd. Tak jsme dali přednost pohodlné Šáreckým údolím. Po nezbytném fotografování na konečné jsme vyrazili. Cesta ubíhala za neustálého veselého povídání. Počasí nám přálo, bylo chladno, ale nepršelo, i sluníčko se ukázalo. U stánku v údolí jsme udělali zastávku, aby maminky mohly nakrmit svá kojeňátka. Zájemci si ve stánku koupili vuřtíky a na ohništi si je opékali. Po občerstvení jsme si zahráli hru „Poznáš, jakou předvádíme písničku?“. A tak se znázorňovali různé staré oddílové písně, jako „Když Marjánka měla jít“, „My pluli dál a dál“, „A byla jedna loďka malá“, „Stály báby u silnice“. Předvádění bylo náramné, smíchu moře. A také důkaz, že dospělí (cca od 20 do 70 let a ještě něco navíc) se dovedou vrátit do dětských let, strávených v oddíle. Cesta pokračovala dál na Jenerálku, autobusem a tramvají zpět do klubovny.

Naše setkání pokračovalo odpoledne v klubovně, kam přišly ještě další členky. Následovala prohlídka klubovny, starých oddílových kronik, fotek, Almanachu. Na stole bylo občerstvení, spousta dobrůtek, čaj i káva. Klubovna praskala ve švech, protože se sešlo víc než padesát dospělých. Pudl, Fialka a Kůzle informovali o současném, stále velmi bohatém, životě oddílu. Bonka přinesla filmy z několika táborů z „dávných“ dob a tak děti maminek mohly vidět, co dělala jejich maminka, jako malá holčička na táboře. Samozřejmě povídání bylo opět moc a moc. Nakonec jsme si při kytaře ještě zazpívaly některé staré oddílové písničky. Nálada byla výborná. Vyměňovaly se adresy, obnovovala se stará přátelství. Setkání se všem líbilo tak moc, že z kolektivu vzešlo přání, aby se podobné setkání opakovalo každý rok. Tak uvidíme…

Druhé setkání bylo setkáním dřívějších členů s dnešní generací Bodláků a konalo se na letním táboře oddílu v Červené Lhotě 26.07.2003. Byli pozváni i rodiče tábořících dětí a tak vedle tábora vyrostlo stanové městečko dospělých. Všichni si s velkým zájmem prohlédli tábor, šest velkých krásných tee-pee, ve kterých jsou děti ubytovány, krytou jídelnu, Haciendu s kuchyní, táborový kruh s tee-pee, ve kterém stále hoří oheň, a sociální zařízení. Hacienda zachránila oddíl při loňských povodních, tábořící oddíl nemusel být evakuován. Děti, které si dospělí s sebou přivezli, se s velkým zájmem hned zapojily do programu oddílu. Večerní táborák byl romantickým vyvrcholením setkání, při kterém si všichni zazívali v doprovodu kytary i flétniček dětí.

Obě setkání byla důkazem, že oddílový duch stále žije, spojuje v přátelském kruhu všechny generace od nejmladších až po nejstarší, a vzpomínky na léta prožitá v oddíle jsou nezapomenutelná.

      Šed

 
© by Béra a webslave Nóblhóch