Omlouváme se za zpoždění s táborovým zpravodajem. Bylo způsobeno hlavně vytížeností na táboře, kde se celý první týden připravoval výroční sraz oddílu, takže se bouralo a stavělo a uklízelo (takové oddílové Vánoce), aby bylo všechno perfektní. Co čert nechtěl (teda voda chtěla), spousta práce nám přibyla díky červnovým povodním, takže jsme museli ručeně sekat louku i ostrov, rozbourat a postavit nové lávky a Benátky, sklípek atd. - takže pro vedoucí se stavění protáhlo na celý první týden. Proto nebyl tak úplně čas dělat zpravodaj.
Texty napsaly holky o včerejším (29.7.) bouřlivém večeru v Haciendě - ačkoliv to měli psát průběžně, překvapivě to nikdo neměl :-). A fotky za první týden jsou skoro všechny foceny dnes - ale zase to jsou osobní fotky každého. Snad už to teď bude fungovat jako v minulých letech.
Stavění
Stavění probíhalo jako obvykle. Dělaly jsme podlážky, jídelnu a další nezbytné věci pro náš táborový pobyt-
V neděli byl zahajovací táborák a na něm se začalo dít něco zvláštního. Večer jsme se totiž měly vydat k Velkému druidovi, který nám řekl, ať se přidáme ke kupecké karavaně a že na nás již někdo čeká. Cestou zpět jsme na Hlavní lávce viděly mihotavé světýlko. Když jsmě k němu přišly blíž, spatřily jsme postavu. Dozvěděly jsme se, že se jmenuje Avle Tarchon a že je to jeho karavana, ke které se máme připojit.
Další části příběhu se budeme dozvídat příště.
Garpa
První opravdový táborový den.
Máme postaveno a zahájeno a zvykáme si na táborový režim.
Avle Tarchon nám včera večer řekl, že studoval ve škole v Tarquiniích. A protože je to dobrá škola, snažili jsme se tam dostat taky.
Rozdělili jsme se na ty, kteří se snaží do školy dostat a strížce školy, kteří se jim v tom snaží zabránit. V lese byly na stromech přivázané uzlovačky s deseti uzly. "Studenti" se snažili utéct "strážcům" a rozvázat jich co nejvíc.
Odpoledne jsme našli dopis od avleho. Abychom se mohli přidat k jeho karavaně, musíme mít znamení - kámen se znakem slunce. Prý je schoval, tak jsme se je vydali hledat. Nakonec jsme kameny odrátkovali (omotali drátkem - pozn. Béra), abychom je mohli nosit na krku.
Heidi
Heidi hra byla dost dobrá.
Měli jsme vymyslet abecedu z obrázků a k tomu napsat ty písmena normálně a nastříhat je. Heidi je poschovávala. Byly dvě skupinky jedna červená a jedna fialová. Hledali jsme tu druhou barvu. Zatímco Heidi schovávala napsali jsme text z těch našich písmen. Dali jsme je druhé skupině a hledali druhou barvu. Jeden luštil, ostatní hledali. Nakonec vyhráli Réna, Grin, Klárka, Fíja, Isi a Nela.
Táborová hra fungovala tak, že jsme se snažily nabrat zásoby do naší karavany. na začátku jsme měly suroviny a měly je vyměnovat něco za něco na různých stanovištích a nakonec měly mít určité věci.
Zeka
Dopoledne byla Taishy hra.
Byly jsme na dvě skupiny. Každá skupina schovala šátek a hledala ten druhé skupiny. Když jsme to dohrály, Taisha kolem sebe rozházela papírky s čísly a my jsme je sbíraly a snažily se získat co nejvyšší číslo. Quicka přitom psala čísla od 50 do 100 - to připravovala další hru, kterou jsme za chvíli hrály. To se řeklo číslo a my jsme ho musely poskládat z těch čísel.
Odpoledne jsme dělaly obrázek, který když se vytáhne, tak je barevný a když ne, tak je bílý.Nejdřív jsme obrázek kreslily, já mám žraloka.
Janka
Odpoledne jsme hráli hru "bažina". Byli tři skupinky a každá skupinka měla deset prken a deset kamenů. Skupinka si musela naplánovat pět tahů dopředu. Vždy muselo být prkno na kameni. Bylo to velmi obtížné hrát.(pozn. Béra - jedná se o jakousi stolní hru (jejíž název Fíja nezná), kterou Fíja převdela do reálu. Cílem je přechod přes bažinu za pomoci prken, kamenů a postupu panáčků.)
Odpoledne jsme vyráběli čutory (pozn. Béra - což je dlouhodobý vyráběcí program - snad z toho něco vzejde)
Tjorven
Stavěli jsme obří hrady. Udělali jsme co nejvyšší stavby a pak je druhým bořili. Hrady bylo těžké najít.
Klárka
V sobotu se v táboře konal sraz bývalých členů k 70. výročí založení oddílu. Takže dopoledne bylo takové chystací, poledne vítací a odpoledne provázecí, uváděcí a hrací. Účast byla hojná. Přijelo spousta lidí, většina zůstala přes sobotní táborák až do neděle.
Holky měly možnost se seznámit se členy oddílu, kteří do něj chodily v průběhu minulých 70.let - díky Čejce jsme měli i zástupce nejstarší, zakládající generace. Pokusíme se sehnat fotky a nějaké zápisy účastníků, aby byl i pohled z druhé strany, protože o organizaci se toho sice dá napsat mnoho, ale asi to nebude tak poutavé.
Program byl propojený s táborovým programem, současní členové hrály hry s bývalými a večer jako součást táboráku jsme připravily tradiční Zlatou slepici (oddílová pěvecká soutěž), kde holky hrály pantomimické scénky k poznávání písní a byly porotou pro další disciplíny.
Doufáme, že se sraz líbil jak účastníkům, tak obyvatelům tábora.
Béra
Naše karavana narazila na cizí výpravu. bylo v ní několik mužů v maskách a zajatá žena se dvěma strážci. Sice se nemáme do ničeho míchat, ale stejně jsme je sledovali.
Rozdělily jsme se na skupinky.
Každá skupinka měla vyznačit pochodovými značkami cestu pro tu druhou. dopadlo to nerozhodně, protože obě skupinky sice došly na konec, ale poslední značku nenašly.
To zajímavé se ale stalo cestou do tábora. Šli jsme přes louku a proti nám šly tři postavy v pláštích - zajatá žena a její dva strážci.
Odpoledne bylo volno a taky vedro. Byli jsme se cákat v potoce a pořádali závody lodiček, které vyhrála Janka.
Heidi
V pondělí jsme sbíraly odpadky v okolí, abysme tam měli čisto (pozn. Béra - tradiční brigáda pro obec a Lesy ČR). taky se konalo Koroborí. Anitka a Kiki dostaly přezdívku. Anitka Grin a Kiki Tjorven.
A nejlepší z celýho dne byla Garpy hra. Byly jsme tři na tři. Jedna skupina byli lidi a jedna vlčí ženy, které se snažily zabít krále. Král byl schovaný a dva zbývající byly obránci a vlčí ženy se snažily dostat ke králi.
A večer byla strašná bouřka, tak jsme spaly v Haciendě.
Zeka
Ještě dodatek k bouřkám - bouřky nás zasáhly po šesté hodině. Byli jsme vzorně připraveni. Všechno uklizené, zakryté, schované, loď vyvázaná v chráněném přístavu. Pravda, síla deště trochu překonala očekávání, takže oddílová rada se poctivě osprchovala a vyprala prádlo... (vedení teda čekalo s čištěním okapu, až sjede špína ze střechy, takže u nich se to tak trochu předpokládalo), protože jsme museli stavět protivodní bariéry u kamen, latrýny atd., protože voda se nevsakovala a všechno teklo jak po betoně. Děti byly celou dobu na verandě, zpívaly a četly si. Žádné škody na majetku ani na zdraví - všechno jsme zvládli.
Béra
Dnešní zpravodaj bude takový napůl služební. Dopoledne holky hrály Janky a Zeky hry zatímco já jsem určitě myla nádobí a takové ty věci okolo a pak jsem začala vařit oběd - těstoviny na červeno. To se ukázalo býti dost náročným úkolem, byť už jsem je jednou letos vařila, neboť i taková kapka vody, která byla jen na Jančiny bezlepkové těstoviny se "vařila" 45 minut, aniž by se teda začla vařit. Ale dobrý, moc velkej skluz nebyl. Během mytí nádobí od oběda jsem byla vylosována jako člen výpravy pro vodu. Když jsme pak přepravovaly tu druhou konev směrem k lodi, všimly jsme si blížících se "menších" mráčků. i když Hráša veslovala usilovněji než profík, chytl nás déšť na vodě.
Ale všechno dobře dopadlo. Déšť přestal a my mohly jít hrát "hru dobrých skutků". V rámci ní naše skupinka vozila kolečka s hlínou a fotila psí výpravu na hrázi u Lhoty. Druhá skupinka pomáhala sklízet stánek a ještě něco, co nevim (překládali anglické věty, já to vim - pozn. Béra).
Večer jsem přišla do kuchyně a voila - byla tam žemlovka. Na mě zbylo jen umýt nádobí, což jsme s Quickou skoro zvládly, kromě jednoho hrnce, který jdu domýt asi právě teď.
Taisha
Hrály jsme frisgolf. Že nevíte, co to je? Hází se frisbee a snažíte se trefit strom se šátkem - jamku - na co nejméně hodů. My jsme měly jamky hned tři a navíc celkem daleko od sebe. Jako tým jsme měly mít co nejvíc slaěné oblečení. Bylo to super!
Po svačině nám bylo oznámeno, že si máme sbalit pití a pláštěnku a následovat pohřební průvod kríle Brogorixe. Cestou jsme našly seznam surovin na pohřební hostinu, které jsme měly někde sehnat. opustily jsme tedy průvod a šly do Jižné žebrat o mouku, cukr, sůl
Pak jsme si tam snědly oběd, který obětavé rádkyně přinesly a vydaly jsme se dál.
Poslední, co nám chybělo bylo libovolné množství lesních plodů. potkaly jsme plané třešně a višně, takže jsme se napásly a natrhaly je na hostinu.
Hostina se konala večer. Upekly jsme hady na klacku a uvařily třešně. Pak nás zahnali do postele, ale ne na dlouho. Asi v 11 přiběhla Réna a vzbudila nás, že slyší dunění. A to, jak jsme věděly, ohlašuje králův pohřeb. hned jsme se hrabaly ze spcáků a šly jsme k Hraničnému. Chvíli se nic nedělo, pak začalo na hladině blikat světlo, až se tam rozhořel oheň. Pak se ozvalo vytí a z lesa na nás vyběhl vlk. Všichni jsme se děsně lekli a běželi pryč, zpět do bezpečí tábora.
Jo a na závěr - vítáme ještěrky, které dnes přijely.
Heidi
Dopoledne jsme šli na dřevo na táborák. Veverky a Ještěrky šly na chroští.
Odpolednebyly hry v lese. Hráli jsme medvěda. to jsme vylezli na strom a museli se na něm co nejdéle udržet. potom jsme hráli pantomimu. Byli jsme na skupinky po dvou, třech a třech (Ještěrky měly samostatný program - pozn. Béra). každá skupinka měla předvést dvě pohádky. Po svačině jsme hráli hru, že jsme na sobě měli pětimístné číslo, byly dvě skupinky. každá skupinka chtěla vědět čísla té druhé skupinky. každá skupinka stavěla na území té druhé hrad.
Janka
A ještě dodatek k Ještěrčí táborové hře a jejich programu: večer po příjezdu šly Ještěrky za Velkým Druidem, který je přivítal, poděkoval za dary, které pro něj vyrobily a dal jim za úkol se spřátelit se zvířaty, co žijí v okolí. Kreslí jim obrázky, hrají hry s tématikou příslušného zvířátka a jako bodovaní sestavují jejich obrázky.
Ve čtvrtek se tedy Ještěrky přátelily s divokým prasetem (kancem) - začaly pěkně na ostro.
Dnešní zpravodaj bude zápisem od provozních důstojníků. Nejedná se o zápis jednoho konkrétního dne, ale souhrn našich činností a dosavadních zážitků (takže jestli se Vám zdá, že náš den má 40 hodin a je to velké dobrodružství - berte to prosím s rezervou :-) )
Provozní dústojník vstává v 7,15 (pokud si chceme pohovět, tak až v 7,30, ale to se nestíhá vařit snídaně, takže to jsme udělali jednou - jinak je budíček v osm hodin). Tedy lépe řečeno, provozní důstojníci vstávají vždycky dva - jeden sedá do lodi a jede pro ranní nákup, druhý obchází a kontroluje tábor, zahazuje latrýnu, zatápí v kamnech a přebírá hlídku od trampa (to znamená, že rozfoukává oheň ve Velkém tee-pee, protože od půl šesté nehlídají holky, ale je tzv. trampská hlídka).
Ranní projížďka na lodi, je vcelku příjemná věc - letos máme opravdu štěstí, že neprší, takže jsme loď ráno vylévali zatím jenom jednou a jezdit po ztichlé hladině, kde vás nikdo nečeká, dává příležitost k vidění neuvěřitelných věcí - třeba vzlet černého čápa (takové "tuctové tvory" jako volavky a kachny nepočítaje). Pokud se zásobovací loď vrací do tábora akorát na budíček, je přes vodu slyšet, jak ho holky hrají (na flétny). A to je fakt pěknej začátek dne.
A začíná kolotoč každodenních povinností - kontrola dovezeného nákupu a zásob - jestli máme na dnešek všechno, co se ve skutečnosti bude vařit, kdo to bude vařit, jestli nebudou změny v jídelníčku, kolik nás je vlastně dneska v táboře (protože počty se nám mění a přesouvají) - vaření snídaně, rozdávání léků a vitamínů, konzultace s programovými důstojníky a nástup.
Po nástupu děti většinou odcházejí z tábora hrát hry nebo pracovat a provozní důstojníci připravují svačinu a oběd a někdo odváží poštu, vyzvedává poštu a jede napsat zpravodaj (čemuž předchází diskuze, kdo ho měl napsat a ještě nenapsal a kdy ho napíše a jestli má někdo nějaké fotky, přeposílání fotek z telefonu na telefon - zatracená technika ...). Příjemné zpestření pro poštovního posla je, když cestou slyší hudbu - přes rybníky, louky i lesy zvuk klarinetu - to Taisha cvičí u Prašivýho (to bylo opravdu pěkný a moc se mi to líbilo).
Oběd. A nastává čas pro drobné činnosti, co se jindy nestíhají - čištění a dolévání petrolejek, uklizení verandy Haciendy, posbírání klacků, co vypadávají cestou... (Pravda - v prvním týdnu to byl čas pro sehrávání hudebních nástrojů.) Nebo je to ideální čas pro nákup chybějících zásob - protože nám tu a tam přeci jenom něco schází. (Historku o našem posledním výjezdu do Jindřichova Hradce, koňských a volských povozech, hare-krišna vyznavačích a volně pobíhajících koních si musíte nechat vyprávět naživo.) Takže vyplouvá loď - prázdná a vrací se za dvě hodiny - plná. Pokud se povede s sebou vzít i konve na vodu, ušetříme si cestu lodí tam a zpátky - která v plném slunci už není tak příjemná jako ráno a fakt se snažíme dovést logistiku přesunů materiálu i osob k dokonalosti, abysme se v tom horku na rozpálené lodi pohybovali co nejmíň. Čehož jedním důsledkem jsou jízdy s plně naloženou lodí, což z nás dělá silné veslaře a při nízké hladině i zručné slalomáře mezi mělčinami, náplavami a padlými kmeny. O tom, jak jsme s Hrášou téměř zvládly převrátit nepřevrátitelnou loď a utopit sebe (obě najednou), dvě konve vody, krabici s nákupem a naše tašky s dokladama, telefonama a klíčema od auta, se radši rozepisovat nebudu :-).
A pokud je neděle a logistika se nezdaří, ještě se vyplouvá jednou - zásobovací loď se mění na loď odpadkovou.
Je čas večeře - už zbývá jenom zkontrolovat kuchyň, obejít tábor, zakotvit loď do chráněného přístavu a v podstatě pro nás končí povinnosti. Když nám to nekazí bouřky, je to dobrej čas. Když jo, možná se to trochu protáhne, ale co 7,15 je daleko.
A abych nezapomněla zdůraznit práci ostatních - provozní důstojník se ani trochu nestará o dřevo a nádobí - trochu podivná kombinace, že - to mají na starost služby, stejně jako vydávání jídla a úklid v jídelně. Bez jejich pomoci by se provozní důstojníci zbláznili, takže díky všem za pomoc :-)
Stále se snažíme vyhnat vlka z vesnice. Hledaly jsme jeho doupě a zasypávaly jsme ho.
Odpoledne proběhla "Dřevěná žena" - něco jako olympiáda. Závodily jsme ve skákání žabáků, v běhu po čtyřech, taky jsme běhaly s vozíkem a sbíraly polínka, střílely a házely jsme na cíl, skákaly do dálky a vůbec dělaly spoustu zajímavých disciplín (skromnost pryč Heidi - Heidi vyhrála - pozn. Béra).
Béra už odjíždí, takže už musím končit (takže vidíte, jak to dopadá - zase je to na mě - pohrozila jsem jim, že sem napíšu, že na to pečou a proto tu nic neni a ona na mě takhle... :-) - pozn. Béra)
Heidi
V neděli jsme šli do lhoty, protože bylo osobní volno, byla tam prohlídka starých panenek, ale bylo to v rámci prohlídky podkroví.
Potom byla Heidi hra. Měli jsme si vyrobit panenku, jaká byla ve Lhotě. Potom jsme je schovali, hledali a přivazovali na ně provázek.
Potom jsme byli v lese a tahali zbytky stromů od tyčí.
A potom byla velká bouřka, ale do Haciendy jsme se nestěhovali.
Zeka
Dnes jsme vyráběly mrkvičky pro zajíčka a pak jsme je zasazovaly a pak jsme s nima hrály hry. Hra spočívala v tom, že jsme měly zavázané oči a hledaly jsme mrkvičky v lavoru plném hlíny. Každý na to měl půl minuty. Úkolem bylo mít co nejvíce mrkviček
Tjorven
Krom mrkvičkové hry byl včera také fotoden - výsledek můžete vidět níže. A večer byl odkládaný a překládaný slibový táborák, na kterém skládala velkou úmluvu Heidi.
Pletly jsme košíky. Veverky a Ještěrky dostaly dno hotové, starš si ho pletly samy. Ale nejdřív jsme barvili proutí na modro, červeno a hnědo. Starší ještě musí dokončovat, ale Veverky a Ještěrky mají hotové barvené košíky.
Odpoledne Ještěrky pekly hady (byl den seznamovaní se s hadem - pozn. Béra).
Starší a Veverky se dostaly do role Kasimary, která utíkala ze svatyně. Měly jsme se dostat k Hraničnému, aniž by nás někdo viděl. Povedlo se to jen Jance.
Heidi
Po večerce se začalo na celém západním obzoru blejskat, takže jsme se ještě v jedenáct hodin večer stěhovali do Haciendy. Celá "evakuace" trvala čtvrt hodiny včetně zabezpečení a kontroly tábora - což je dobrej čas :-). Vypadalo jako planý nácvik, protože nad námi svtítily hvězdy, ale v půl jedné přišla pěkná bouřka - kterou v Haciendě většina lidí klidně zaspala - ti, co nespali, zavřeli dveře a okna a poslouchali hromobití a déšť na střeše - a ve dvě byl zase klid. Takže jsme další sérii bouřek přečkali (prospali) bez problémů.
Zítra (čtvrtek 8.8.) je v plánu balení, závěr táborové hry a závěrečný táborák. Vzhledem k tomu, že na pátek je hodně deštivá předpověď budou vedoucí sundávat plachty ze stanů (to by bylo fakt k vzteku, kdyby jsme je po vyprahlých třech týdnech museli sušit...), zatímco děti budou dohrávat táborovou hru. Proto se pravděpodobně zítra nedostaneme k aktualizaci zpravodaje. Bude aktualizován v pátek v podvečer po odjezdu Ještěrek. Děkujeme za pochopení.
Odpoledne jsme hrály hru, v táboře byly na několika místech papírky. My jsme je hledaly a nesměl nás nikdo přitom vidět. Potom jsme je schovaly a hledaly ta místa podle hádanek.
Skupinka, kde byla Heidi: Rybník, bouda, loď, pro dřevo tam choď. / Středem lesa vede cesta, navazuje na ni cesta. / Když pro vodu pojedeš, kde přes potok pojedeš?/ Myslivec hlídá své laně, dívá se ze stromu na ně.
Skupinka Zeka atd.: Rybník, u kterého bouda je, zelená loď tam šéfuje./ Při bouřce se stěhujeme, pod tím tohle místo je./ Starý pán tam bydlí, má tam příbuzného - papouška obecného. /Je to cesta vprostřed lesa.
Večer se hrál twister. Také jsme máčely čutory.
Ve čtvrtek jsme zachraňovaly Kasimaru. První ji zachránily Klárka a Heidi, potom jsme se vrátily do tábora. Rádkyně potkaly Avleho, tak jsme za ním šly. Řekl, že pro nás má dobrou a smutnou zprávu. Dobrá: Kasimara je na živu, smutná: vidíme se naposled.
Večer byl táborák, kde jsme dostaly diplomy a odměny - náramky z kůže.
Bouráme jako diví. To hlavní jsme stihli před deštěm (tady začalo pršet až ve čtyři). Jenom je to trochu hektické, takže povídání do zpravodaje se trochu zpozdí.
Závěr letošního zpravodaje bude nápadně podobný jeho začátku - teda jako by nebyl...
Poslední regulérní zápis máme z úterý. Chybí nám středa a čtvrtek, které sem budou doplněny, až je někdo!!! napíše. Bude to takový bonbónek jako vzpomínka na skončený tábor.(doplněno 14.8.)
Správně, tábor skončil. Všichni účastníci už jsou v pořádku doma, někteří už čistí a vymydlení a většina zdravě unavená. Dnešní den byl zcela ve znamení úklidu a také jsme dodrželi tradici "můžeš mít z pátku jakýkoliv náskok, ale v sobotu se to stejně nebude stíhat". Ale výsledek je uspokojivý - tábořiště, okolí Haciendy i Hacienda jsou uklizené a všichni se těšíme, až přijedeme na Podzimky.
Děkuji všem za hezký tábor. Doufám, že se všem líbil a všichni byli spokojení.
Loučíme se s Vámi, přejeme hezký zbytek léta a za rok zase se Zpravodajem nashledanou (teda až na ty doplnění, co budeme dodávat...)